Duben 2012

Email z AuPair Care

30. dubna 2012 v 21:27

AuPairCare - Live-in Childcare


Dear Aneta,
Please allow this email to confirm that we have received your completed Extension Program Application. Your extension request will be submitted to the Department of State for approval. The new DS-2019 form will be mailed to after you match with a new host family providing your extension has already been approved.
For more information about the Extension Program including frequently asked questions, J-1 Visa renewal information and travel information, please visit our Extension Program webpage.
Thank you,
AuPairCare

Tak jsem dnes dostala email z agentury, že přijali a schválili mou žádost o prodloužení. Nevím, co teď bude dál, tak jsem psala email té své zmatené kooridnátorce. Tak dám vědět až odepíšeUsmívající se

Na co smutnit když můžu jít nakupovat?!

30. dubna 2012 v 6:15
Je neděle večer a mám za sebou naprosto nezáživný, nudný víkend. Tak nějak na mě dolehla porozchodová deprese. Takže pro ty z vás, které chtěli více podrobností o mém zalaskování mám smutnou zprávu. Minulý týden jsme se po více než 7 měsících rozešli. Nejdříve jsem byla v pohodě, ale když mi včera můj ex dovezl všechny mé věci, které se za těch 7 měsíců nahromadily u něj doma, nějak to na mě všechno dolehlo. Tolik k mému zaláskování. It´s overUsmívající se
Včera (sobota )přes den jsem hlídala dceru svojí kamarádce a pak si zašla do Ross. Pro ty z vás, co nejsou v USA, Ross je velký obchod, který je (alespoň tady v LA) skoro na každém rohu. Je to něco na způsob outletu. Nejradší tam nakupuju kabelky a boty. Pro představu třeba kabelka Guess 39 dollarů:) No nekup to!
No ale včera jsem nebyla v náladě, takže jsem z obchodu asi po 10 min odešla. Většinou tam trávím něco kolem hodinySmějící se Jak jsem vycházela, tak jsem zahlídla takový malý salón. Tak jsem teda jen nahlídla no a za dvě hodinky jsem vycházela po manikůře, pedikůře a masážiSmějící se Dobrý to bylo! Přesně to co jsem potřebovala.
Večer se nic moc neděla, byla jsem chvilku s kamarádama, ale neměla jsem vůbec náladu, tak jsem jela brzy domů.
Dneška jsem pojala jako nakupovací maraton. Všichni mí kamárádi se buď učili nebo měli jiné plány a Aurelie byla v San Franciscu, takže jsem radši místo sezení sama doma a depkaření, zajela do jednoho velkého nákupáku kousek od Santa Monici. Nikdy předtím jsem tam nebyla, ale moc se mi tam líbilo.
Zabila jsem tam skoro celý den. Ne že bych celý den nakupovala. Ale znáte to, obídek, kafíčko, nějaké ty obchody, zmrzka a zase nakupování . No a celý den pryč. Za což jsem byla moc ráda.
Takže dneska byly mým úlovkem krásné šaty z H@M a super outfit z Victoria´s Secret (úžásný obchod:)))- Legíny, volné bílé triko a fosforově žlutá mikina. Mám z toho radost, protože je to takový ten outfit do pohody i nepohody. Když chci jít jen do Starbucksu, ale vypadá dobře i s balerínkama a tak. Zase jsem utratila nekřesťanské peníze, ale stejné jako pokaždé jsem si našla výmluvu, proč to nevadí. Tentokrát je to samozřejmě náplast na porozchodové bolístkySmějící se
Teď to vidím na nějaký film a půjdu spát. Zítra zase pondělí :/.
Jinak od zítřka budu netrpělivě čekat na email od Aupair Care, že jim přišla má žádost a prodloužení a že byla schválena. Juchůůů už se nemůžu dočkat!

Tady se člověk pomoci asi fakt nedočká!

27. dubna 2012 v 6:06
Tak se s Váma podělím o své nedávné zkušenosti s agenturou AuPair Care! Ty jejich sladké řečičky o tom, jak au pair nikdy nebude v USA na nic sama, protože má koordinátorku a podobně, vypadají v reálu naprosto jinak. Teď ale mluvím za sebe. Vím, že nějaké holky mají super koordinátky, které dokážou pomoct. Já bohužel ne. Takže jak víte, jdu do prodloužení a měla jsem otázku na svou koordinátorku. Budu prodlužovat jen na 6 měsíců, tak mám strach, že nenajdu žádnou fajn rodinku a zajímalo mě, jestli mi v takovém případě agentura stejně zaplatí letenku, když jsem úspěšně dokončila svůj rok. No takže jsem se zeptala své koordinátorky a ty mi nejdřív odpověděla, že neví a pak, že teda slyšela, že mi agentura letenku zaplatí. Říkám aha, tak to je velice důvěryhodný zdroj :D Kdyby to bylo porvé, tak jí asi věřím, ale když ona je chudina vždycky taková zmatená :D Je to cvičitelka jógy :D Tak jsem si chtěla být jistá a psala jsem její nadřízené, nějaké ženské co má na starosti více států a kterou máme kontaktovatv případě, že nemůžeme zastihnout svou area director/koordinátorku. Tak jsem ji teda napsala email a jediné, čeho jsem se dočkala , byla automatická odpověď, že je na dovolené a že odpoví za týden až se vrátí zpět. Takže ani tam jsem nepochodila. Takže píšu email přímo do AuPair Care na oddělení, které se specializuje na prodloužení. Email jsem poslala před týdnem- do dneška nemám žádnou odpověď!!! Tak už jsem se fakt naštvala a zavolala jsem do Aupair Care, na to číslo, které je všude napsané, kam máme volat v případě problémů či dotazů. Odpověděl mi opět jen automat, který mi dal na výběr kvůli čemu volám. Jedna z nabídek bylo prodloužení, tak jsem teda zmáčkla 4 pro prodloužení. No a přepojili mě na další automat :D A že prý mám nechat své jméno, číslo a oni mi zavolají zpátky. Dámy a pánové, to bylo před dvěma dny a od té doby jsem od nich neslyšela a začínám dost silně pochybovat, že vůbec uslyším. Takže to je mé story o tom, jak se o nás AuPair Care hezky v USA stará!!!Takže to asi budu muset nechat osudu, protože už nemám víc emailových adres ani telefonních čísel :D

Něco končí a něco jiného začíná

25. dubna 2012 v 23:27
Ano, já vím, je to neuvěřitelné, ale rozhodla jsem se, asi po 10 měsících napsat článek. Důvodů k tomu mám hodně a jedním z nich je i skvělá skupinka holek na facebooku (CZECH AND SLOVAK AU PAIRS IN AMERICA). Pro budoucí i současné au pair, které ještě ve skupince nejsou, bych dopooručila se tam mrknoutUsmívající se Líbí se mi, jak si tam holky pomáhají a rádí a také se dělí o své zážitky, tak jsem se rozhodla, že se taky podělím!
Tento pátek to bude přesně 10 měsíců ode dne, kdy jsem se rozloučila s rodinou na pražském letišti a vyrazila do velkého světaSmějící se Na jednu stranu to šíleně rychle uběhlo, připadá mi, jako bych tu byla jen měsíc, ale na druhou stranu, když se ohlédnu zpět a vzpomenu si na všechny své zážitky, se cítím, jako kdybych tu už byla roky.
Ti, kteří můj blog dřív sledovali ví, že jsem v Santa Monice, Californie. Jsem u hostfamily se 2 kluky- Aj-6 let a Zach 3 roky.

Co se hostfamily týče- nejsem tu spokojená a šťastná už vůbec ne! Několikrát jsem uvažovala o rematch, v prosinci jsem do toho i málem šla.
Děti jsou docela v pohodě. Zach mě poslouchá na slovo, hned od začátku jsem si ho dobře vytrénovala. Haha. Takže když jsem jen s ním, je to naprostá pohoda. I on mě má rád. Pořád mě objímá, dává mi pusinky a nedávno mě vzal za ruku a řekl mi :
"Anet, you´re my best friend." To fakt zahřálo u srdíčka:) Je to taky ale pěkný divoch. Řekla bych, že ve škole to bude bully. Neboli takový ten, co bude krást jiným dětem svačiny a bude vždy v čele třídySmějící se Je to pohodář, ale nedá si nic líbit. Takže když mu nějaké dítě vezme v parku třeba lopatku, tak si pro ni Zach hrdě dojde, když ho dítě praští, tak on uhodí zpátky. A tak. Ale jinak je to hodný kluk. Když je s rodiči, změní se v úplně jiné dítě. Ječí, břečí, mrčí :D To s nim, ale naštěstí já být nemusím!
AJ (Anthony Joseph, nikdo mu ale Anthony neříká, je to prostě AJ) je poněkud složitější dítě. Občas si dokonce myslím, že je to případ pro psychologa. AJ má 6 let, někdy se ale chodá jak kdyby mu bylo 60. Včera za mnou přišel a zeptal se na můj názor na prezidenta Obamu. Jestli si myslím, že jeho rozhodnutí jsou správná nebo ne, a že on osobně doufám, že nebude znovu zvolen prezidentem. EHM! Šestileté dítě. Jednou, když mě naštval, jsem mu řekla, že si o něm budu muset promluvit s jeho matkou a on se tak na mě podíval a řekl : "Anet, ale lidi si mají odpouštět. Jsi katolík? Jo aha, ty nejsi katolík, tak proto nevíš, co to odpuštění je." Nevím, nevyznám se v něm. Občas je strašně hodný, hrajeme si spolu, vtipkujeme, někdy i přijde a obejme mě. Z ničeho nic se ale taky někdy začne vztekat a brečet. Není to ale takové to děcké vztekání. On se prostě chová jak dospělý člověk. Naprosto mě odzbrojí svými argumenty. Mám ho ale ráda a podlě mě za většinu svého chování nemůže on, ale jeho rodiče.
Ann a John. Nominovala bych je na nejhorší rodiče roku. Oba pracují s financemi a z mého pohledu to vypadá, že své syny také berou jen jako investice. Na děti nemají vůbec čas. Hostmum jezdí domů každý den v 7.30 pm, hostdad lítá domů jen na víkendy a i když je doma, čas s klukama vůbec netráví. Nevím, prostě tuhle rodinu nechápu a už se ani nesnažím pochopit. Mohla bych se rozepsat o tom, jak jsou špatní rodiče, jak mě ta jejich výchova naprosto udivuje. Bylo by to ale na dlouho, takže to jen shrnu, nemám je ráda, obvzlášt hostmum. Je to prostě mrcha! Děti mám ráda, rodiče ne. Už se nemůžu dočkat až z téhle rodiny vypadnu!


To, že nejsem spokojená se svou hostfamily ale neznamená, že nejsem spokojená v USA. Tenhle pobyt mi dal šíleně moc. Dospěla jsem a změnila jsem se. Věřím, že to tak ale mají všechny holky. Tahle zkušenost lidi mění. Musíte se totiž naučit spoléhat se jen sami na sebe, na nikoho jiného!!!
Tahle zkušenost mi jen DALA, nikoliv VZALA. A nikdy nelituji rozhodnutí, vyjet jako au pair. Život au pair je jako horská dráha, jednou jste dole a jednou nahoře. Někdy jste dýl nahoře a někdy zase dole.Usmívající se Jsou dny, kdy mám chuť to zabalit a jsou dny, kdy nechci nikdy z Ameriky odjet.
Já jsem měla to štěstí, že jsem se dostala do naprosto úžasné lokality. Santa Monica je nádherné město, nabízí vše, co si může mladý člověk přát. Hezké počasí, pláže, přírodu, obchody, restaurace, noční život! Prostě vše co potřebujete k životuSmějící se Santa Monica je sice samostatné město, ale je propojeno s Los Angeles tak úzce, že nepoznáte, kde končí Santa Monica a kde začíná LA! Stejně tak je to i s Beverly Hills, Hollywood, Bel Air a dalšími městy.

Jediná nevýhoda LA oproti jiným velkým městů, jako je třeba NYC, je, že se nikam bez auta nedostanete! Je to hlavně proto, že LA je složeno z více samostných měst, jak jsem už zmínila. Takže třeba autobusy po Santa Monice jezdí dobře, ale když bych se chtěla dostat ze Santa Monici npříklad do Hollywoodu, tak to trvá autobusem 2 hodiny- autem 20 min. Metro jezdí jen na krátcích úsecích přímo v Downtown LA a Hollywoodu. Takže rad pro budoucí au pair, které budou v LA či jinde v Californii- požadujte od rodiny auto i ve svém volném čase!!!! Pokud vám rodina řekne, že se dostanete všude autobusem- je to kec!!!! Já auto nemám a jsem naprosto závislá na kamarádech, které auto mají. Takže ať nedopadnete jako já, chtějte hned od začátku auto a přes to jede vlakSmějící se



V LA jsem potkala spoustu zajímavých lidí z celého světa. Nemůžu však říct, že bych našla hodně kamarádů. Na kamarády, které tu ale mám, nikdy v životě nezapomenu. Čím dál jste od své rodiny, přátel a rodné země, tím silnější jsou přátelství, které tu vzniknou! Usmívající se
Moje nejlepší kamarádka tady je Aurélie, Francouzska. Je tu už od minulého ledna a o půl roku prodloužila. Je stejně střelená a ukecaná jako já, všechno ráda plánuje do úplných detailů, takže je s ní o zábavu postaráno. V květnu to bude rok, co se dala dohromady s Junem, o 11 starších klukem z Kolumie, kterého mám ráda stejně jako Aurélii. Trávím s nima většinu volného času a budou mi oba neskutečně chybět.
Nevím, jak je to možné, ale z mých blízkých přátel je Aurelie jediná holkaSmějící se Vlastně ještě Jennifer, Američanka, chůva, která pracuje pro rodinu na stejné ulici, kde bydlím. Je skvělá. Je to taky jedna z malá Američanů, které mám rádaSmějící se Jennifer je 33 a zrovna je v sladkém očekávání. V září se jí narodí babyboy:) Včera jsem viděla 3-D obrázek z ultrazvuku a už bříšku je rozkošný :) Tady jsem já s Jennifer loni v parku.

Jinak je většina mých kamarádů pohlaví mužského a národa různého, nikdy však amerického Smějící seSmějící se Fakt nevím jakto, ale nemám žádný americký kamarády. Mám ale hodně amerických známých- znám je, pozdravím je, občas si napíšem na facebooku. A tohle Američani nazývají přátelství a hned po prvním dni Vám řeknou jak Vás strašně milují (I love you používají amíci opravdu často). Já to ale přátelstvá nenazývám. Ale taky nemůžu říct, že bych Američany neměla ráda. Až na svou hostmatkuSmějící se
Mým dalším hodně blízkým kamarádem je Zaid. Kluk z Libanonu co tu bydlí už 3 roky s celou rodinou. Je to takový playboy, ale strašně chytrý a pilný student, což mi nějak nejde dohromady haha. Je to ale hlavně skvělý kamarád a vždycky když potřebuju, tak pomůže. Nejsme ale ten typ kamarádů, co by si spolu zašli sednout a pokecat na kafe. My to nazýváme party friends :D Chodíme spolu hlavně do klubů a na party a díky němu jsem poznala hodně lidí. Taky mi bude chybět.
Party time:) Zaid v červeném tričku.

Mám tu ještě pár dalších kamarádů, ale s těma tolik času netrávím. Ze začátku jsem se hodně bavila s dalšíma Francouzskama, kterých je tu v mém okolí hodně. později jsem to ale vzdala :D Většinu času mluví francouzsky a co mi vadí ještě víc je, že jsou občas dost nezdvořilé a nevychované. Nějaké děkuju, prosím, nechceš pomoct a podobně jim nic neříká. Možná máte s Francouzskama jinou zkušenost a možná jsem jen natrefila na divné Francouzsky. Tady ale v LA všeobecně panuje názor, že jsou Franouzi nezdvořilí a nepříjemní.
Tolik k lidem, se kterýma jsem tu trávila svůj čas. Taky jsem se tu zaláskovala, ale to je zase jiná kapitolaMrkající

Další věc, kterou jsem na této zkušenosti milovala je to, že jsem měla možnost navštívit spoustu zajímavých míst. Fotky mluví za vše :)




Procestovala jsem teda hlavně Californii- San Diego, San Jose, San Francisco, Sacramento. Nový rok jsem strávila v Las Vegas. A když mě tu byl taťka navšívit, tak jsme zvládli i Grand Canyon. Jsou to prostě zážitky na celý život, které mi nikdo nikdy nevezmeUsmívající se

Jinak už začínám být docela unavená a je fakt dost těžké napsat jeden článek o 10 měsících života v jiné zemi. Zítra napíšu článek o mých plánem do budoucna, prototože jak už dost z vás ví, budu v USA prodlužovat:) ale o tom teda zítra!
Tohle byl spíš takový fotostory, ale podlě mě obrázky někdy řeknou mnohem víc než slova.
Kdybych měla vše shrnout tak: nelituji, že jsem jela, jsem tu celkově spokojená (i když) a zažila jsem nejlepší dny svého života!!!
Jinak budoucím aupair bych poradila. Nebojte se, běž te do toho. Ale naivní představu, že všechno bude perfektní nechte doma. Vždycky tu bude něco, co vás bude štvát. VŽDYCKY! Není nic jako perfektní rodina, perfektní děti či perfektní město. Vždy vás něco zaskočí, ale věřte mi, stojí to za to! :)
Life is good!!!!!!!!!!!