Červen 2011

Welcome to the USA!

28. června 2011 v 4:43
Tak už jsem v té Amééérice živá a částečně i zdravá (pokud nepočítám, že kvůli klimatizace nemůžu ani mluvit!) Chtěla jsem Vám jen dát vědět, zítra nebo až bude čas napíšu víc. Let byl dlouhý a vůbec mi neubíhal. Navíc jsem nemohla usnout, takže si ani neumíte představit, jak jsem teď unavená. Zítra nám začíná školení a budeme mít budíček na pokoj už v 6 ráno!!! Večer jedeme do NY, pak se ozvu a povyprávím, jak proběhla moje cesta do USA a co se teď vlastně po příjezdu děje! Mějte se

Loučení a tak...

25. června 2011 v 23:08
Zítra brzo ráno odjíždím s našima do Prahy. Chceme se jít někam najíst a prostě se hezky rozloučit. Navečer jedeme k příbuzným a kolem 4 ráno frčíme na letiště, kde mám sraz s dalšíma 5 slečnama!
Je to teda pravděpodobně poslední článek, který píšu z ČR. Zítra už se na internet asi nedostanu. Slibuju, že dám vědět jak jsem dorazila, hned jak si trochu odpočinu a usadím se na hotelu.
Loučení bylo dost těžký! Začala jsem u kamarádek, pak nejbližší rodina, dneska přítel a v ponděli na letišti mě čeká ještě loučení s rodiči a sestrou. To bude úplně to nejtěžší. Mám sedmiletou sestru, naprosto úžasnou a krásnou:)) máme skvělý vztah a bude mi chybět snad ze všem nejvíc :( budu brečet jako želva!!! Stejně jako už asi dvacetkrát v posledních dnech!
Mockrát bych Vám chtěla poděkovat, že chodíte na můj blog. Nečekala jsem, že bude mít takový ohlas, ale jsem za to moc ráda. Hrozně mě taky potěšily emaily, které mi od Vás chodí, kde píšete, jak se Vám můj blog líbí a ptáte se na různé dotazy. Je to milý! Hlavně mám díky komentářům pod mými články pocit, že v tom nejsem sama!!! Za to Vám patří velký dík!
Další článek tedy očekávejte nejdříve v úterý ráno! Článek už bude z USAAAAAA:))))))))))))))

9 dní do odjezdu

18. června 2011 v 12:43
Je až neuvěřitelný, jak ten čas letí! Úplně si pamatuju na ten pocit, kdy jsem dávala dohromady přihlášku, potom jak mi ji kontrolovala Au pair Care a nejlepší pocit byl, když jsem se dostala do fáze Machting. Všechno bylo tak nejistý, spekulovala jsem, kam se asi dostanu. No a za 9 dní odlétám! Mazec, mazec, mazec!!!
Všichni z mého okolí se mě ptají, jak se cítím a jestli už jsem nervózní. Nebyla jsem, vlastně pořád nejsem, ale cítím, že se něco blíží a že přijde nějaká změna. A že to teda bude velká změna! Posledních pár dní nějak špatně v noci spím. Nevím jestli je to tím, že jsem nemocná (venku 30 stupňů a já mám asi chřipku-ironie) nebo tím, že cítím změnu.
Jinak poslední dny jsou hrozně hektický a strašně rychle ubíhají. Zařizuju si poslední formality (odhlášení na pojištovně a tak), pomalu taky začínám balit a dost by mě zajímalo, jak se mi to do toho kufru může vlézt. Dneska byla u mě kámoška (vyučená holička) a udělala mi letní sestřihUž odmalička chci mít dlouhé vlasy a už odmalička vždycky když jdu k holičce, tak odejdu s mikádem. No nevadí Teď už jsem opravdu připravená na svůj trip do L.A. se vším všudy :))!
Taky jsem v kontaktu (hlavně přes fcb) se spoustou holek, které jedou na Orientation ve stejném termínu jako já a zatím vypadají moc fajn. Hodně je jich z Německa, nějaké z JAR, vím taky o jedné Španělce a Angličance. Takže tam rozhodně nuda nebude Píšu si také s Češkama, které se mnou letí a pomalu se vzájemně připravujeme na cestu. Myslím, že to bude fajn. Na Orientation mám být na pokoji s Alex z Kolumbie a Tingting z Číny. Aspoň jsme takzatím domluvené.
A něco pro zasmání na konec. V dřívějších článcích jsem se zmínila o Tingting, holce z Činy, která se mnou letí ve stejném termínu do Santa Monicy. Nejdřív jsem nevěděla jestli je hloupá nebo jen neumí moc dobře anglicky. Teď v tom mám jasno! Obojí V pondělí jsem si s ní psala na Skypu a ptala jsem se jí, kde přesně bude bydlet v Santa Monice, abych věděla, jestli u sebe budem blízko a tak. A ona mi odpověděla, že přesně neví, ale že se uvidíme na školení na Novém Zélandu. Tak čučím na ten monitor a říkám si CO??? Tak ji píšu: "Tingting, jak jako na Novém Zélandu". A ona: "No, ty nemusíš na to 4-denní školení na Nový Zéland?" Tak jsme jí napsala, že teda nevím jak ona, ale já, že letím na školení do New Jersey. A ona: "Jooo, já jsem si to vlastně spletla. No co, jsem trošku pomixovala svět!" NEW JERSEY X NEW ZEALAND :D aha

Dárky a dárečky

17. června 2011 v 10:59





Tady jsou pro inspiraci dalším budoucím au pair fotky dárků, které vezu do Států své budoucí rodince. Chci ještě dokoupit nějaké sladkosti dětem (Jojo bonbóny, oplatky, Brumíka a taky nějakou bonboniéru pro hostparents).












Novinky posledních dní

10. června 2011 v 16:47
Stalo se toho za poslední týden fakt hodně, ale neměla jsem vůbec čas psát články a teď už si to moc nepamatuji :D. Každopádně to zkusím nějak shrnout. Včera jsem se vrátila z Prahy, kam jsem jela ve středu odpoledne. Tady musím podotknout jak jsem ráda, že jsem si tenhle blog založila, protože díky němu jsem se seznámila s Mončou, která mi nabídla přespání u ní na koleji a taky se mě velmi ochotně ujala Takže ještě jednou Monic, moc díky (už asi po 150x) Do Prahy jsem jela autobusem, jak jinak než se Student Agency. Z Olomouce jsem vyjížděla 13:20 a v Praze jsem byla kolem půl 6. Taže zhruba 4 hoďky, ale dalo se to zvládnout. Rychle mi to ubíhalo hlavně díky filmům. Monča, která také odlétá do USA jako aupair, mě vyzvedla na Florenci a hned jsme jeli nakupovat chtěla jsem hlavně sehnat dárky pro mou americkou rodinku a to se mi taky povedlo! Pak jsme začli do Meka zhřešit a následně na Václavák. Tam jsem chtěla nejvíc do Neo Luxoru. Je to tam největší knihkupectví a je fakt skvělý. Kdybych měla čas, tak bych tam byla schopna strávit hodiny! Měla jsem vymyšlené, že klukům koupím české pohádky v angličtině a rodičům nějakou pěknou knihu o ČR, samozřejmě taky v angličtině. V tom prvním jsem uspěla, v tom druhé méně. Klukům jsem vybrala krásné knížky. Pro staršího mám Krtek a autíčko a pro mladšího O pejskovi a kočičce S tou knihou o ČR už to bylo složitější. Všude měly miliony knih o Praze v anglině, ale ČR skoro žádné, pokud nepočítím ty, které vážily 5 kg a stály 2 tisíce Nakonec jsem se domluvila s Mončou, která pěknou knihu o ČR vezla loni v létě hostitelské rodině v Anglii a neuspěla s ní, že mi ji za pár kaček dá. Super No a nebyla bych to já, kdybych také něčím neobdarovala sebe. Do oka mi padly dvě knihy v angličtině. Sex and the City a The Carrie Diarries. Já Sex ve městě miluju a nemohla jsem se rozhodnout, kterou z nich si koupím, takže jsem si samozřejmě koupila obě
Jelikož už bylo skoro 9 večer a všechny obchody se zavírali, šli jsme se s Moni ještě projít na Staromák, Karlův Most a z Malostranského náměstí jsme jeli k ní nakolej. Předtím jsme se ještě zastavili do KFC, opět zhřešit Na koleji jsme si povídali snad do 2 do rána a docela si padli do noty, co Moni
Ráno mě čekala schůzka na ambasádě. Monča jela tramvají se mnou, já vystoupila a ona pokračovala dál. Ráno jsem se cítila jako mrtvola, když jsme šli tak pozdě spát. Protože jsem měla ještě čas, na ambasádě jsem měla být až v 9, tak jsem si ještě skočila na kafe a pak si to metla směr ambasáda.
I když všechny au pair říkají, že je schůzka na ambasádě v pohodě, byla jsem dost nervózní. Když jsem přišla před ambasádu, musela jsem se nahlásit vojákům (???), kteří stáli před budovou. Ukázala jsem jim tašky, oni nějakým páskem zkontrolovali jestli tam nemám výbušniny a šla jsem dál. Tam byl další securiťák. Musela jsem položit tašku na pás, vytáhnout veškerou elektroniku a projít bezpečnostím rámem. Ani jsem nezapípala! Ne jak Monča, která tam musela nechat boty Pánovi se nezdála ani ostrá propiska v kabelce, takže tu jsem musela taky vytáhnout. Co kdybych je chtěla náhodou propíchnout!?!
Pak jsme pokračovala do prvního patra. Vystála jsem si řadu u registračního okénka. Myslela jsem si bůhvíkolik papírů po mně nebudou chtít a ono ejhle. Stačil mu jen pas, složenka o zaplacení kurýrního poplatku, list o zaplacení poplatku 35$, které za nás platí Aupair Care a pak ještě ten nejdůležitější formulář DS-2019. Všechno jsem to pánovi v okénku dala, on poděkoval a poslal mě k vedlejšímu okýnku, kde jsem zaplatila poplatek 140$ za vízum (při současném kurzu mě to vyšlo na 2 520 kč). Když jsem i druhé okénko opustila, sedla jsem si na židli a počkala jsem dokud jsem neuslyšela své jméno. Šla jsem tedy k okénku číslo 6, přesně podle pokynů. Za přepážkou seděla moc milá, usměvavá Američanka. Nejprve jsme udělali otisky všech prstů a pak mi položila pár otázek. Například do jakého státu a města jedu, jak se jmenuje rodina, u které budu pracovat a žít, kolik mají dětí a jestli jsem s nimi v kontaktu. To bylo asi všechno. Potom mi řekla, že všechno vypadá moc fajn a nakonec, že moje žádost o vízum byla schválena! Jupíííí!
S nadšením jsem si vyzvedla své věci a odešla. Byl to fajn pocit.
V 11 jsem měla sraz s Peťou. Peťa je holka, která poletí zárověň se mnou do USA a na Orientation. Volala mi den před odjezdem do Prahy, jestli tam nemám cestu, že bychom se mohli sejít. To je náhoda, zrovna jsem tam totiž cestu měla, jinak se do Prahy dostanu jednou za uherskej rok :D Petra můj kontakt dostala ve SA na předodletové scůzce. Celkem nás letí 6. Den před odjezdem mi také napsala email má hostmum Ann, že už ve svém familyroomu (my máme aupairroom, oni mají familyroom) vidí detaily mé cesty. Tak jsem se s nadšení mrkla a bylo to tam! Můj plán cesty! Takže tedy, odlétám 27.6. v 7:00 z Prahy. Štve mně, že je to tak brzo, protože budeme muset s našima přijet do Prahy už o den dřív :/ V 7 je teda odlet z Prahy. Mezi přistání je v Düsseldorfu, kam poletíme 1 a 20 minut, ale na další letadlo budeme čekat skoro 4 hodiny!!! No a 14.40 tamního času doletíme na letiště v NY. Už se moooc těším a nemůžu uvěřit tomu, že je to už skoro týdny!!! :))